Z kanclu na Golden Gate: Příběh Anny Chocholoušové, která háčkuje buducnost HR
Co se stane, když se naše HRka Anička rozhodne na chvíli pracovat ze San Francisca? Vznikne ideální mix ranních callů s Evropou, soustředění na procesní stránku HR a inspirace z AI eventů. Ve Sloneek propojuje HR praxi s vývojem samotné HR aplikace, stará se o lidi, procesy i firemní kulturu – a díky cestě za oceán přivezla i čerstvý pohled na to, jak se HR dělá jinde. V rozhovoru jsme si povídali o tom, co všechno jde řídit na dálku, jaké je být HRka v HR tech start-upu a proč je někdy důležité mít po ruce háček.
Aničko, jak jsi začala pracovat pro Sloneek? Byl to „match made in HR heaven“ nebo osudové doporučení od známého?
To byl asi fakt match made in HR heaven. Ale jak to celé vzniklo? Pracovala jsem tehdy pro Presto Ventures – VC fond, který podpořil Sloneek v minulosti. No, a právě tam jsem se poprvé potkala s Milanem Ratajem a Filipem Lukáčem. Když jsem pak řešila, co dál v kariéře, narazili jsme na sebe znovu. A to byl ten správný moment. Oni někoho hledali. A já taky.
Nástup do práci pro Sloneek byl pro mě jako „Match made in HR heaven“
Takže jste se prostě někde potkali?
Jo. Já jsem jim už tehdy pomáhala vyřizovat různé záležitosti, protože jsem v Prestu měla na starost administrativu, stejně jako dneska ve Sloneek. Navíc jsme se vídali na různých večírcích pro foundry, kde jsem ty akce organizovala. Takže jsme byli v kontaktu už dřív, jen jsem tehdy řešila věci z druhé strany barikády.
Co tě na roli HRky pro HR aplikaci vlastně nejvíc baví? Nejsi někdy přehroceně profesně deformovaná?
Přemýšlím, jestli jsem přehroceně profesně deformovaná. Ale role HRky pro HR aplikaci je super, protože je to něco, co je ti blízké, co používáš, máš k tomu nějaký vztah.
Tady si můžu jako první sáhnout na věci, které se chystají, které se dělají a být přímo u zdroje. Takže je to absolutně skvělý.
Ačkoliv jsem z HR, tak se ráda o naší aplikaci zajímám a myslím, že se už velmi dobře orientuju i v technických aspektech. Prostě díky své profesi k tomu mám opravdu blízko a jsem schopná vidět reálný dopad a benefity. To je asi rozdíl oproti tomu, být v nějaké IT firmě obecně.
Člověk si dokáže mnohem líp představit, co ta aplikace dělá a čeho chceme docílit. Je to pak vlastně mnohem jednodušší.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den – zvlášť teď, když pracuješ z úplně jiného časového pásma v San Franciscu?
Já jsem člověk, co rád chodí do kanclu. Takže, když jsem doma v Praze, tak musím ráno vynaložit ten special effort a dopravit se přes půl Prahy do kanceláře v Dejvicích.
Podle toho, jaká je fáze v měsíci, se věnuju aktivitám, které s tím souvisejí. Pokud aktuálně řeším nábor, tak pohovory zaberou spoustu času.
Co se týče práce ze San Francisca, je to tady časově rozhodně zajímavější. Zvlášť když koukám, jaký rytmus mají ajťáci z jiné firmy, např. z Keboola, se kterými jsem v coworku.
Vstaneš a vyřizuješ první úkoly, které jsou třeba od půl sedmé ráno místního času. Takže si vyřídíš cally s Evropou, pak si často jdeš na chvíli ještě lehnout. A pak máš celý dlouhý den, kdy tě nikdo neruší.
Na čem teď v HR oblasti nejvíc makáte? Co tě teď profesně nejvíc těší nebo baví?
Tím, že moje standardní práce je navázaná na lidi, se kterými se teď kvůli posunu moc nepotkávám, tak se víc věnuju procesním věcem. Chystám teambuilding, kariérní web, zkrátka věci, na které nepotřebuju být fyzicky s vámi.
Teambuilding není jen o tom, že tam dostaneme najíst a všichni budou mít kde spát. Ale i o aktivitách. Minulý rok jsme řešili hodnoty, letos to chceme udělat jinak a připravit něco směrem k feedbacku.
Co tě na práci v HR pro Sloneek nejvíce baví?
Mně na HR práci vlastně baví všechno. Přijde mi, že je to hrozně zajímavý mix hardskills a softskills. Potřebuješ být dobře softskillově vybavený, ale zároveň spousta věcí je dost procesních – musíš mít nějaké znalosti, vědět, co a jak, a pak to celé umět propojit. Tak, aby to dávalo smysl a lidem ve firmě to opravdu něco přinášelo.
V čem ti Sloneek jako produkt a firma dávají smysl? Máš pocit, že díky své práci opravdu ovlivňuješ prostředí jiných firem?
Já si myslím, že jsme teď se Sloneek Intelligence hrozně napřed. Nikde jinde jsem zatím neviděla systém, který by tohle už používal. Tady v US hodně lidí jede na jiném známém systému HR, ale ten prostě není tak dobrý.
Když se bavíme o firemní kultuře, jak bys popsala Sloneek DNA?
To bude znít jako klišé, ale Sloneek DNA je hodně rodinná. Strašně se mi líbí, jak se Milan a Filip chovají jako rodina. A tak se k nim i chováš, můžeš za nimi kdykoliv přijít a něco řešit. Je to upřímné a lidské.
Co bys řekla, že je tvoje superpower?
Podle mě je moje superpower to, že se dokážu hrozně rychle naladit na lidi kolem sebe.
Víme, že miluješ reality show, pub kvízy i bizarní zákoutí internetu. Co je tvoje aktuální „guilty pleasure“?
Teď je moje guilty pleasure psaní fanfiction z prostředí hry Horizon Zero Dawn.
To zní skvěle. Budeš to někde vydávat?
Asi jo. Už jsem u toho strávila tolik času, že by byla škoda to neudělat. Abych se trošku hecla a procvičila, píšu to samozřejmě v angličtině – ať mám i international publikum. Příběh už mám konečně odladěný, momentálně jsem zhruba v půlce. Mám asi 60 kapitol a pořád ještě dolaďuju pomocí AI nástrojů logiku, návaznosti a tak.
O čem je tvoje fanfiction?
Fanfiction je v podstatě příběh, který napíšeš na základě nějaké hry, seriálu nebo filmu. Třeba 50 odstínů šedi vzniklo původně jako fanfiction Twilightu. V té mojí se soustředím na éru, kdy byli vědci zavření v bunkrech a pracovali na terraformovacím systému. A samozřejmě… je tam i láska, zrada a spousta dramatu.
Když si chceš oddechnout od HR tabulek, co nejčastěji děláš?
Playstation, deskovky a pubkvízy. V pubkvízu jsme dokonce vyhráli v naší oblíbené hospodě! A náš tým se pravidelně drží v top 30 v Praze.
Teď v červnu pojedu natáčet vědomostní soutěž Kvíz, Please! Show, která bude na podzim v televizi Relax.
A kromě toho mě teď dost baví háčkování. Háčky jsem si vzala i do letadla. A taky jsem v USA nakoupila spoustu příze a vybavení, které u nás není k dostání.
Kdybys měla uspořádat ideální teambuilding ve stylu reality show, jaký formát by to byl?
Rozhodně Zrádci! To je reality show na Primě, takový Městečko Palermo na steroidech. Dokonce zvažuju, že se do toho přihlásím.
Zrádci jsou unikátní v tom, že je mezi vámi někdo, kdo jde proti ostatním, ale zároveň s nimi musí spolupracovat, aby přinesli peníze do banku. A ta paranoia, že někdo v uvozovkách kazí firemní kulturu a ty se snažíš zjistit, kdo to je a jak se ho zbavit… To je skvělý.
Jaké je to žít a pracovat v Americe, i když jen na měsíc? Co tě tam mile překvapilo a co tě naopak šokovalo?
Ten časový posun je mrzutej. Ale zároveň díky němu mám prostor na soustředění, nikdo mě neruší a můžu se věnovat dlouhodobějším úkolům. Jasně, někdy se mi soustředí hůř, protože venku láká milion věcí, ale na druhou stranu si můžu práci krásně naplánovat.
A co mě šokovalo? Nejsem tu poprvé. Takže obří porce, obří auta a obří sladkosti mě tentokrát nechaly v klidu.
Ale co je fakt super, je Amazon Delivery. Objednáš a druhý den ti to kurýr prostě hodí za plot. Zazvoní, hodí a jde. Po příletu jsme hned jeli do Vegas – to byl zážitek! Samozřejmě jsme naházeli pár dolarů do automatů. Vyhrála jsem asi 48 dolarů.
Cestuješ ráda – máš nějaké místo, které tě úplně okouzlilo? A je něco, co ti naopak na cestách chybí z domova?
Samozřejmě, že cestuji ráda. A ironicky na to, že nemám moc ráda zimu, tak mě okouzlilo Finsko.
Byla jsem na severu i jihu, a obojí má svoje kouzlo. Na severu je víc klid, ale v zimě tam máš pořád tmu. Zato v létě je pořád světlo. A Helsinky dole na jihu jsou skvělé město.
A Finové jsou strašně v chillu. Mají rádi osobní prostor a chovají se přirozeně. Nepotřebují se hned s každým objímat jako tady v Americe. Povahově jsou nám podle mě dost podobní.
No a co mi chybí? Chleba.
A co mě ještě překvapilo? Tady v San Franciscu a obecně v Kalifornii můžou jezdit autonomní auta. Normálně si objednáš taxi a přijede Jaguar bez řidiče, naloží tě a odveze, kam potřebuješ.
Máš nějaký lifehack, jak si udržet energii při práci na dálku?
Někdy úplně stačí změna prostředí. To by ti potvrdil i David, že mu stačí změnit okolí a hned pracuje jinak.
A tady to funguje podobně. Jsem na baráku s klukama z Kebooly, kteří si řeší svoje věci, mají svoje cally… Takže vidíš, co dělají druzí, můžeš se o tom pobavit. Je to jako být v kanclu, jen s jinou firmou.
Má to svoje výhody – máš klid, nikdo tě neruší. Ale na druhou stranu, když chceš něco rychle řešit, musíš čekat. Napíšeš na Slack a doufáš, že za 9 hodin se druhý člověk ozve zpátky.
