Simona Verešpejová – Se Sloneekem to byl match na první pohled
Simona je v týmu Sloneeka necelé dva roky. Jako Head of product vnáší do produktového týmu řád, jasnou vizi a organizaci. Baví ji společně s klienty hledat příležitosti, kde aplikaci vylepšit, a přicházet na to, co je pálí. Simi je vášnivá cestovatelka, která nerada sedí na jednom místě.
Co tě před dvěma roky přivedlo do Sloneeka?
Hledala jsem v té době práci a narazila na inzerát Sloneeka. Když jsem ho četla, zaujala mě rétorika a přišlo mi, že hledají mě. Absolutní match. Také jsem si udělala krátký research a narazila při něm na Milana Rataje. Poslechla jsem si s ním několik rozhovorů a když jsem slyšela, jak mluví o kompetenčních modelech a práci s lidmi, říkala jsem si, že přesně takhle chci, aby se ke mně jako zaměstnanci přistupovalo. Nikdy jsem nezažila dobře fungující HR a chtěla jsem být součástí firmy, kde HR funguje.
No a kromě toho mě lákalo účastnit se vývoje nástroje, který pomůže jiným firmám jejich HR zlepšit.
Ve Sloneekovi máš na starosti produkt. Jak vypadá tvůj běžný den v práci?
Každý den je absolutně jiný. Pozice produktu je ve středu firmy a díky tomu přijde do kontaktu s dalšími odděleními. Tím nemyslím, že by produkt byl středobod, ale že moje práce je propletená s ostatními částmi firmy a zahrnuje spolupráci s lidmi kolem mě.
Někdy se věnuji víc developmentu, jindy zákazníkům. Primárně ale řeším strategické směřování produktu a určuji, na čem budeme pracovat. Snažím se od našich klientů zjistit, co je pálí, co často řeší a která z činností by se třeba dala zautomatizovat. Na druhé straně se pak snažím vyvážit to, aby za nás byly úpravy a inovace technicky možné a samozřejmě byznysově udržitelné – tedy abychom neinvestovali do něčeho, co bude využívat jen omezený počet klientů.
Co tě na tvé práci nejvíc baví?
Baví mě hledání problémů. Ráda mluvím s klienty o tom, co je trápí a jaké novinky by uvítali. Je to taková detektivní práce, zjišťovat a pátrat po místě, které je potřeba ve Sloneekovi vylepšit.
Ve Sloneeku pracuješ na dálku z rodného Slovenska, ale i ze svých výletů po Evropě či Asii. Jak si udržuješ pracovní morálku?
Teda, teď jsi mě úplně zaskočil. Pro mě je pracovní morálka naprosto automatická věc. Nemám to tak, že když jsem doma, nebudu pracovat. Já vlastně nikdy nechodila klasicky do kanceláře, takže pracovat z domova je pro mě přirozené. A hlavně pracuji na produktu, na kterém mi záleží, stejně jako na firmě samotné. Vím, že mám nějaké povinnosti a zodpovědnost.
Je pravda, že trochu bojuji s worklife balance. Je těžké si najít systém, i kvůli tomu, že jsme startup a práce je někdy více. Ale zase vím, že když jsem někdy déle v práci, jindy mohu skončit dřív a jít si třeba zacvičit.
Ve firmě pracuje i tvůj manžel. Jaké to je, pracovat spolu na stejném pracovišti? Nevyvolává to konflikt?
Můj manžel nastoupil v létě minulého roku a má na starosti development. Fungujeme na peer úrovni. Spolupráce ale pro nás není nic nového, už jsme spolu kdysi v jiném startupu pracovali. A já si to velmi pochvaluji.
Manželé už jsme celkem dlouho a díky tomu se řada našich názorů a pohledů vyvíjela společně. Takže i po pracovní stránce jsme se dostali do fáze, kdy máme veskrze stejné pohledy na danou problematiku. Vzájemná spolupráce je pak pro nás jednodušší. Víme, kdo má jaký názor a v čem se na věci díváme stejně. Kdyby byl na pozici CTO někdo jiný, musela bych asi někdy více argumentovat a více vysvětlovat.
Podle toho, co popisuješ, to vypadá, že si tě Sloneek získal?
Rozhodně. Líbí se mi, jak spolupracujeme a podílíme se na životě firmy, a že jejím středem jsme my lidé. Například vloni jsme měli krásný workshop, kde jsme si všichni společně definovali firemní hodnoty. Nedal nám je nějaký šéf pokynem. Shodli jsme se na nich jako firma a snažíme se je nyní dodržet. Myslím, že nás to společně propojilo a cítíme se díky tomu ve firmě dobře.
Co děláš ve svém volném čase? Už jsme zmínili, že hodně cestuješ…
Velmi mě baví fitko. Miluju těžké tréninky – fyzicky mě to vyčerpává, ale hlava přitom dokáže vypnout. Což je pro mě velmi důležité. A pak samozřejmě miluju cestování, jsem člověk, co se musí hýbat, nedokážu sedět na zadku.
V poslední době jsem se taky vrátila ke čtení knih a dost mě to pohltilo. Ani nechápu, proč jsem vlastně přestala. 😀 Čtu hlavně detektivky a krimi – začala jsem tím, co má manžel doma. Občas samozřejmě čtu kvůli práci i literaturu faktu.
A jaká je tvoje nejoblíbenější země?
U nás s manželem vede Itálie. Dokonce se snažím učit italsky. Já jsem taková nostalgická, ráda se vracím na už navštívená místa. Třeba v Římě jsme každý druhý rok. 😀
