Od prvního letáčku k obchodním úspěchům: Příběh Sebastiana Fešara ve Sloneekovi 🐘

Sloneek se představuje – Nr.2 Sebastian Fešar

Sebastian je 🚀 , která svým příchodem vystřelila náš prodej do pozoruhodných čísel. Vyniká přirozeností, proklientským přístupem a týmovým duchem. První společný teambuilding nám zůstane navždy v paměti!

Jak ses dostal ke Sloneekovi?

No, byla to cesta trnitá. Před svým nástupem do Sloneeka jsem pracoval v jednom start-upu, ve které nám to ale moc nešlo. Začal jsem proto intenzivně hledat, kam bych se posunul dál. A protože jsem se v té době potkával na konferencích s Milanem Ratajem a Vaškem Martinem, začalo to mezi námi tak nějak jiskřit. 

Paralelně s tím, jak jsem rozesílal životopisy, mne zpracovával Radim, který do Sloneeka nastoupil do marketingu, a také už zmiňovaný Milan. A ti do mě zaseli semínko. Kafíčka, telefony, video cally.  Musím říct, že mě přemlouvali docela dlouho, ale když se za tím ohlédnu zpětně po roce, jsem strašně rád, že jsem se pro Sloneeka rozhodl.

Takže si tě Sloneek získal? 🙂

Neuvěřitelně mě to tu baví. Jsou tady skvělí lidé i bezvadný produkt, což je pro mě jako pro salesáka strašně důležitý – věřit produktu. A přiznám se, že jsem se toho, vzhledem k předchozí zkušenosti, bál. Ale jak říkám, nikdy bych svoje rozhodnutí neměnil. To, že jsem nešel do korporátu a šel raději do Sloneeka, je věc, které nebudu nikdy litovat. 

Sebastian a sales. Jak se to stalo?

V nějakých 16ti letech jsem brigádně rozdával letáky a přitom jsem musel na ulici sbírat odpovědi na dotazníky. Díky tomu jsem se už tehdy začal zocelovat v komunikaci s úplně neznámými lidmi. Tento způsob komunikace mi není cizí, vlastně mě to docela i baví. Možná proto, že je to taková výzva. Výsledky samozřejmě nebyly hned, musel jsem se k nim propracovat. S kamarádkou jsme si tehdy vzájemně dávali mikro výzvy, třeba že za stovku oslovím někoho na ulici a zeptám se ho, jak se má – trochu masakr, ale průprava to byla super. 

Pak jsem se v rámci jiné brigády dostal k vaření kávy. A tam jsem si začal vytvářet skupinu zákazníků, kteří se za mnou rádi vraceli. Dneska bych tomu říkal networking.

A tvoje skutečně první zkušenost s prodejem? 

Svoji opravdu první salesáckou příležitost jsem dostal před šesti lety v jedné belgické firmě. Odcházel tam obchodní manažer a mou bývalou přítelkyni, která tam pracovala, napadlo, že bych to mohl zkusit. Pohovor jsem dělal s majitelem firmy v hospodě u panáka. Z dnešního pohledu trochu zvláštní. 

Zmínil jsi to, že jste se v práci sázeli. Předpokládám, že ve Sloneekovi se sázíte v salesu taky…

Já sázení nemám moc rád, protože jak rád říkám – obchod je někdy jako pohled do věštecké koule. Nikdy vlastně nevíš, jak to dopadne. Pokud nemáš podepsanou smlouvu a peníze na účtě, tak obchod neproběhl. Připouštím ale, že sázka může být určitá motivace věc dotáhnout. Když už se vsadím, snažím se vyhrát. Mockrát jsem nevyhrál, ale vždycky se snažím překonávat svoje limity. 

Co by podle tebe měl umět salesman?

Dobrý obchodník by měl umět hlavně naslouchat. To je nejdůležitější. Hned potom pak umět používat selský rozum, nehledat zbytečně složitosti. Umět rychle přemýšlet, rychle reagovat – ve vteřině, bez známky nejistoty. A na to je třeba mít komunikační schopnosti alespoň na té úrovni, aby dokázal mluvit souvisle a srozumitelně předat myšlenku. 

A v neposlední řadě musí být salesák pozitivní. Usměvavý salesák dokáže navodit dobrou náladu. Musí být schopen také poradit, aniž je za tím prvoplánový prodej. Zákazníka nejde lámat za každou cenu. Občas je lepší říct – hele moje řešení pro vás asi není. Ode mě to zní trošku blbě, pořád se to učím. 

Jaký byl tvůj největší pracovní fuckup?

Profesních fuckupů samozřejmě bylo hodně. Teď jsem zrovna zapomněl nechat podepsat jednu smlouvu, takže jsem zákazníka dva měsíce naháněl, abychom mohli fakturovat. 

Nejhorší je, když si říkáte „to bude v pohodě“. A ono to v pohodě není. Pak jsou z toho samozřejmě konsekvence jak osobní, tak firemní – prohraná zakázka nebo odcházející klient. Chyby člověk bude dělat asi pořád, ale přijde mi, že nejdůležitější je se z chyb učit a hlavně je neopakovat.  

V čem je podle tebe Sloneek unikátní?

Když o Sloneekovi vyprávím lidem okolo, cítím především unikátnost v naší firemní kultuře. Myslím, že je to něco naprosto úžasného –  jak se k sobě chováme, jak spolu komunikujeme, že si dokážeme věci říct na rovinu, když máme nějaký problém, a tak podobně.

Všichni (nebo alespoň většina z nás) se tady cítíme dobře, a proto to může fungovat, jak to funguje. 

A z pohledu produktu? Tam je samozřejmě těch věcí víc. Ale myslím si, že základem je spolupráce s klienty na vývoji. Že produkt nestavíme, jak si zrovna vzpomeneme, ale sbíráme zpětnou vazbu od uživatelů se kterou dál, nejen ve vývoji, pracujeme. 

Nejméně oblíbená otázka od personalistů, kde se vidíš za 5 let?

Ředitel zeměkoule už asi nebudu, to místo je prý obsazené. 🙂  Já jsem člověk, který rád předává dál to, co ví. Když jsem měl v týmu podřízené, snažil jsem se je vždycky motivovat, pomáhat jim, být uprostřed týmu, ale zároveň nikdy nevypadnout z té salesácké činnosti jako takové. Takže pokud k tomu bude příležitost i ve Sloneekovi, budu moc rád. 

Co děláš, když nepracuješ?

Poslední dobou jsem si oblíbil chillovat u hraní her. Teď League of legends. Ale taky jsem se vrátil k psaní textu a muziky.  Zatím píšu do šuplíku. Až to s kamarádem vydáme, snad to bude poslouchatelný. 

Co to je za styl?

Trap Rap 

Jako že jste přerapovali bratry Nedvědy? 🙂

(Smích) To ne, ale je to taková odnož rapu. Je to pro mne určitá forma ventilu. Já rád řeším věci v sobě ve své hlavě a pak to všechno vrhnu na papír.