Rozhovor s Lucií Remešovou: O obchodu, HR, dětech i horách
Má za sebou roky v náboru, vedení pobočky i budování týmu od nuly. Dnes se v roli Business development věnuje HR komunitě s empatií, upřímností a jasnou filozofií: netlačit, ale najít optimální řešení. Lucie Remešová mluví o leadershipu bez škatulek, obchodě postaveném na důvěře a rodičovství jako tréninku flexibility. A když potřebuje dobít baterky? Vyráží do hor – tam, kde je ticho, klid a není potřeba „ještě něco stihnout“.
Lucko, tvoje kariérní cesta vede od náboru přes vedení týmů až po obchod. Která z těchto etap tě nejvíc formovala – a co sis z nich vzala do dneška?
Jednoznačně vedení pobočky Hays v Brně a expanze na celou Moravu a Slovensko. Byla to výzva, která mě posunula profesně i lidsky. Budovala jsem tým od nuly, měla plnou důvěru vedení, ale zároveň jsem si sáhla na dno. Nakonec jsem úplně vyhořela. Dnes vím, jak důležité je mít zdravé hranice a udržitelné tempo.
Dnes děláš business development. Jak se v tom cítíš? Co tě na obchodní roli nejvíc baví a kde naopak narážíš?
Pro mě je obchod hlavně o vztazích a hledání hodnoty, ne o „tlačení produktu“. Baví mě poznávat HR komunitu, mluvit s lidmi a pomáhat jim najít řešení. Nejvíc mě naplňuje, že jim můžeme opravdu pomoct. Největší výzvou je asi udržet si upřímnost i tam, kde by bylo lákavé přislíbit víc, než co dává smysl.
Když někdo hledá něco, co Sloneek neumí, řeknu to. A když vidím, že náš software opravdu může pomoct, jdu do toho naplno.
Jak vypadá upřímný obchod v praxi?
Řekneš na rovinu, co produkt umí a co ne. Když někdo hledá něco, co Sloneek neumí, řeknu to. A když vidím, že náš software opravdu může pomoct, jdu do toho naplno. Třeba když se zavedlo nové balíčkové řešení, konečně jsme mohli klientům říkat přesně to, co dává smysl. Tohle je pro mě „honesty sells“.
Mateřská tě naučila efektivitě. Co z rodičovství ti paradoxně nejvíc pomáhá v práci a obráceně?
Hlavně schopnost pustit perfekcionismus. Naučila jsem se fungovat v režimu „80 % stačí“ – a je to v pořádku. I v práci. Nedá se jet na 100 % pořád. A taky flexibilita: když mi manžel zavolá, že nestíhá školku, prostě to zařídím. Práce se přizpůsobí životu, ne obráceně.
Jak vypadá podle tebe dobrý leadership v praxi?
Neexistuje univerzální přístup. Dobrý lídr ví, že každý člen týmu je jiný. Někdo potřebuje víc guidance, jiný úplnou volnost. Klíčové je naslouchat a přizpůsobit styl vedení konkrétním lidem. A nehrát si na vševědoucího. Nejhorší šéf je ten, který si myslí, že ví všechno.
Dneska se hodně mluví o work-life balance. Ty ale říkáš „balance je blbost“. Jak si nastavuješ hranice?
Místo rovnováhy si nastavuju priority. V některých týdnech dám víc dětem, v jiných víc práci. A opět – je to v pořádku. Úklid na 80 %, pracovní výkon na 80 %, život na 80 %. Je to osvobozující. A paradoxně efektivnější než snaha být všude na 100 %.
Sloneek je HR aplikace. Jaké to je být v týmu, který tvoří produkt pro HR komunitu a přitom být sama součástí HR DNA?
Je to přirozené. Po letech v HR se cítím v téhle komunitě doma. A když vím, že náš produkt HR lidem opravdu pomáhá – třeba tím, že jim ušetří večerní práci v Excelu – dává mi to hluboký smysl. Mluvím s těmi samými lidmi, jen o jiném nástroji.
Co ti nyní na tvé práci dává největší smysl?
Těší mě, že se konečně víc zapojujeme do komunitních a networkingových akcí. HR komunita se za poslední roky hrozně otevřela a být její součástí je pro mě radost. Offline kontakt je nenahraditelný. Zjistíš, co lidi trápí, co řeší, co je pro ně důležité.
Co tě naučil obchod o lidech a co HR o obchodu?
Obě disciplíny jsou o vztazích, důvěře a autenticitě. Z HR jsem si do obchodu přenesla schopnost empatie, naslouchání a pochopení potřeb druhých. A obchod mě naučil, že je v pořádku říct ne, když to prostě nesedí.
Jak vypadá tvoje ideální volno? Máš guilty pleasure nebo rituál, který ti pomáhá vypnout?
Někdy prostě potřebuju nic nedělat. Lehnout si, pustit seriál, nalít si sklenku vína – zkrátka vypnout. Jindy mě zase nabíjí hory, zahrada nebo práce kolem domu. Důležité je mít čas jen pro sebe, bez výčitek. A nebýt pořád v módu „ještě něco musím“.
Navštívila jsi spoustu míst. Které destinace pro tebe byly profesně nebo lidsky nejzajímavější?
Rozhodně Indie. Strávila jsem tam rok, pracovala v marketingu a obchodu a vedla školení. Byl to kulturní šok i životní škola. Naproti tomu Finsko, kde jsem studovala na Erasmu, ve mně zanechalo obrovský klid. A právě tam bych se chtěla vrátit s dětmi, ukázat jim tu přírodu a úplně jiné životní tempo.
Kam se letos chystáš na dovolenou? A jak vlastně vypadá tvoje ideální odpočinková destinace?
Teď vyrážíme s rodinou do Krkonoš. Miluju hory – to ticho, pohyb, čerstvý vzduch. Dlouho jsme nikde pořádně nebyli, tak chceme s dětmi znovu objevit radost z chození. A kdyby to šlo, hned bych přidala i Itálii, kterou máme s manželem rádi. V létě moře, v zimě lyže. Ale kdybych si měla vybrat mezi pláží a horami? Vždycky vyhrají hory.
